Mezinárodní konference UEHHA (Union of European Historic Houses Associations) – Boskovice

Konala se na zámku Boskovice, jehož vlastníkem je člen AMHZ Hugo Mensdorff-Pouilly. Zúčastnilo se 49 hostů ze 14 zemí, 30 členů AMHZ. UEHHA je evropská unie sdružující asociace vlastníků historických památek členských států. Jejím členem je též Asociace majitelů hradů a zámků ČR, která byla a pověřena uspořádáním konference v České republice. Hlavním téma jednání mělo název “Následníci přebírají dědictví, aby ho zachovali pro další generace”.


Jednání delegátů z většiny zemí Evropy


Prezident UEHHA Ghislain d´Ursel v úvodu prohlásil: “Rodiny vlastníků hradů a zámků jsou většinou nejlepší zárukou zachování historického bohatství, protože k němu mají hluboký vztah, který tvoří součást rodinných hodnot. UEHHA uvítala odvážné, ale realistické rozhodnutí vlády České republiky vrátit historické objekty původním vlastníkům a obnovit jejich roli v životě společnosti.”

Prezidentka AMHZ Jana Germenis-Hildprandt diskutuje s prezidentem UEHHA Ghislainem d´Ursel. Uprostřed J. E. Vassilios Ikossipentarchos, velvyslanec Řecka v ČR, který hovoří velmi dobře česky.


 Výroční zasedání Unie asociací historických sídel

Autor textu: Olivier De Trazegnies, Belgie

České království patřilo ve středověku k nejbohatším státům Evropy. Mělo prosperující zemědělství, ale hlavně doly, kde se těžila železná ruda, uhlí a stříbro, což zajišťovalo velmi silnou měnu. Ačkoli království bylo obydleno Slovany a vládla zde dynastie Přemyslovců, patřilo do Svaté říše románsko-germánské a jeho král byl jedním ze čtyř laických volitelů papeže. Ve 14. století přešlo dědictvím ke dvoru Lucemburků a doznalo období největšího rozkvětu za vlády Karla IV. (1346 – 1378), syna Jana Lucemburského zvaného Slepý, hrdiny od Kresčaku. Karel IV. vytvořil z Prahy „zlaté město“, nádhernou metropoli, jejíž věhlas ovlivnil celou Evropu a zvláště jeho francouzské synovce, krále Karla V., Jana, vévodu z Berry a Filipa Smělého, vévodu Burgundského.

Současně ale naopak – přítomnost cizí dynastie postupně dávala vzklíčit v českém národě semeni odporu, který se většinou projevoval v oblasti náboženské. Umučení Jana z Nepomuku (Svatého Jana Nepomuckého) v roce 1383 se stalo impulzem následného boje proti kacířství, v němž se proslavili husité a táborité. Izolace od ostatní Evropy, kde dominovala církev, dala podnět ke křížovým výpravám do Čech, ale přinesla také nadšení pro reformy Luterovy. Když Habsburkové, následníci Jagellonců, chtěli převzít vládu v Čechách, následovala „Pražská defenestrace“ a třicetiletá válka. Přestože cíle Ferdinanda II. Štýrského byly zmařeny císařstvím z důvodu francouzské intervence pod vedením kardinála Richelieu, který podnítil příchod švédského krále Gustava Adolfa, Rakousko v českém království dosáhlo úspěchu. Autonomie země byla zrušena, koruna uchvácena, majetek starých českých feudálních rodů byl konfiskován ve prospěch rodů zcela oddaných císařské politice, jako byli Lichtensteinové, Schwarzenbergové, Lobkowiczové nebo Waldsteinové, kteří vytvořili panství velká jako provincie a zaplnili zemi výstředními zámky. Tvář krajiny byla proměněna. Na jedné straně byl národ trpící progresivní germanizací, na druhé straně vznikly obrovské majetky, jimž dominovaly hrady a zámky, kde baroko umožnilo českým řemeslníkům určitý druh odplaty, když nechali triumfovat snahy o kritiku pokleslé společnosti v ostentativním oddávání se pobožnosti. Podobně to dělali ve stejné době Indiáni v Americe, jejichž pozlacené kostely po jejich způsobu oslavovaly zakázaný kult boha slunce.

Na východě současného území České republiky se nachází Morava, kraj méně zkoušený, pokrytý lesy a zámky. Morava byla v 9. století centrem mocné Velkomoravské říše založené Mojmírem I. Belgičanům a velkovévodům ji připomíná zejména osobnost Jošta Lucemburského, markraběte moravského. Ten prodal v roce 1402 svá práva na vévodství Lucemburské Ludvíkovi, vévodovi Orleánskému, ještě dříve než toto území po zamotané historii získal v roce 1441 Filip Dobrý. Vzdor proměnám posledního století krajina zůstává dojímavou díky hlubokým lesům, které připomínají rytiny 19. století, jejichž hry světla a stínu nás přenášejí do neviditelných světů. Podobají se vysokým stromům našich Arden: stejné kaštany, stejné buky, stejné smrky zahalené stíny, ale cosi ve vůních, jejich náklonech a perspektivách způsobuje, že nenacházíme nic opravdu srovnatelného. Jestliže vegetace, rostliny, květiny jsou stejné, jejich mohutnost je rozdílná. Procházejíce Moravou chápeme lépe, co cítil Bedřich Smetana, narozený v Litomyšli. Sníme o těchto rozsáhlých panstvích, v nichž lovci čekají na velkého divočáka v zátočině úvalu se vznešeností, dvorností, šarmem i přísností, jejichž rozkvět byl tak charakteristický pro habsburský dvůr.

Rada Unie se nejdříve sešla v Praze. V jídelně hotelu Savoy přednesl hrabě Thomas d´Ansembourg úvodní projev, stejně živý jako průkazný, o duševním rozpoložení dědiců v průběhu dělení historického sídla. Tento majetek neuniká obecnému pravidlu, které přisuzuje přílišnou citovou hodnotu budovám či předmětům, jejichž převod je otevřen jak dědicům, tak i třetím osobám. Dědictví se často jeví jako psychoterapie naruby. Je tedy třeba se na to připravit, protože ti, kterých se někdy nenadále týká, se stávají zároveň oběťmi i katy v procesu pekelného mechanismu.

Po tomto brilantním úvodu jsme se vydali na cestu na Moravu. Hrabě a hraběnka Podstatzky-Lichtenstein, nám udělali radost a prokázali čest pozváním na večeři v barokní jídelně jejich zámku Velké Meziříčí. Náš hostitel nám přitom vyprávěl o svém prvním setkání s touto velikou pevností a rezidencí po čtyřiceti letech exilu. I když první dojmy nebyly nadšené, zámek se zdál být v dobrém stavu. Během zdejšího pobytu však zjistili, že trámy jsou prohnilé, tašky na střeše popraskané, že zdi mají velmi nepříjemnou tendenci navzájem se vzdalovat a že všechny technické části objektu je potřeba opravit. Rodina Podstatzkých začala s nevídanou odvahou investovat velké částky do oprav, které však na první pohled nebyly příliš viditelné. Sálům byla navrácena výzdoba, tak jak tomu bylo v nejlepších časech. Tento zázrak se jim podařilo uskutečnit díky početným a relativně levným řemeslníkům.


Zámek Velké Meziříčí


Jejich realistická slova a srdečné přijetí nás uvedly do tématu. Pak skupina pokračovala ve své cestě až do Boskovic, léna rodu Dietrichstein a Mensdorff-Pouilly, kde se mělo konat hlavní zasedání a další aktivity. Jméno současných majitelů zámku je spjato se jménem naší dynastie, neboť Emmanuel Pouilly, syn lotrinského vystěhovalce, kterého císař jmenoval hrabětem Mensdorffem v roce 1818, se oženil s princeznou Sophií de Saxe-Cobourg Gotha, nejstarší sestrou vévodkyně z Kentu a krále Leopolda I. Belgického. Tím se během 19. století rodina Mensdorffů dostala do přízně s monarchistickou Evropou, k níž patřila samozřejmě i královna Viktorie. Jejich druhý syn Alfons se oženil s poslední dcerou rodu Dietrichsteinů. Je třeba poznamenat, že jedna sestra hraběte Mensdorffa-Pouilly se provdala za člena rodu z Briey a druhá za člena rodu z Beauffortu.

Lotrinští předkové našeho hostitele nejsou zapomenuti, neboť hrabě Hugo Mensdorff-Pouilly s námi po čtyři dny našeho pobytu hovořil perfektní francouzštinou. Ohromný zámek Boskovice je hlavně muzeem, jehož vlastnictví převzal hrabě Mensdorff v roce 1991, aniž by ho mohl transformovat podle svých představ. Početní guvernéři Unie a hosté byli ubytováni poblíž zámku, pracovní schůze se konaly v penzionu sousedícím se zámeckým parkem.
Nejdůležitější témata jednání mohou být shrnuta do následujících bodů:

  1. Změny uvnitř rady guvernérů. Odchod hraběte van Rechteren-Limpurg (Holandsko), pana Christophe de Planta (Švýcarsko), nahrazen paní Ninou von Albertini, demise hraběte d´Orgaz a příchod pana Ricardo Marti Fluxá (Španělsko), který bude nahrazen markýzem de Rafal, odchod pana Vasco Teixeira de Queiroz (Portugalsko).
  2. Za člena Unie byla přijata Estonská asociace historických sídel, vedena dvěma dynamickými mladými muži: Imre Sooäärem a Tiitem Arro.
  3. Na čtyři roky byl znovu zvolen do funkce prezidenta hrabě Ghislain d´Ursel (Belgie).
  4. Kontakty s představiteli vlastníků v Irsku, Švédsku, Rumunsku a na Maltě.
  5. Diskuse o možné spolupráci mezi ELO (European Landowners) a Unií. Většina rady si přeje diskusi o dohodě, která by spočívala ve spolupráci na správě (s panem Ronanem Girardem ve funkci generálního tajemníka), aniž by nezávislost i zaměření obou asociací byly zpochybněny. Výměna reprezentantů každé asociace uvnitř obou rad by umožnila přístup pozorovatelů spíše než zmocněnců.
  6. Diskuse o vytvoření vztahů s organizací Europa Nostra. Část zmocněnců je pro širokou spolupráci, druhá pro zachování určitého odstupu. Nicméně zdá se, že mizejí vzájemné předsudky, které v posledních letech brzdily hledání konkrétních východisek.
  7. Bylo rozhodnuto organizovat každé dva roky setkání v Bruselu. To bude v roce 2007, zatímco roku následujícího pojedeme do Španělska. Výhoda pobytu v Bruselu spočívá v bezprostředních kontaktech s evropskými institucemi.
  8. Správa internetových stránek bude zahájena v Bruselu.
  9. Pokračování programů, na nichž Unie spolupracuje (Building Care Programme, Fines Gardens, AGIS, rovněž práce na lobbingu pro snížení DPH).

I když žádné z projednávaných témat nebylo originálním přínosem, diskuse o fungování Unie se dotýkaly základního aspektu naší aktivity: větší účinnosti při směřování ke konkrétním výstupům. Z tohoto pohledu jsou pravidelně aktualizované internetové stránky evidentním pokrokem, protože umožňují výměnu myšlenek a praktických postupů. Stejně působí revue publikovaná ELO, v níž máme prostor pro komunikaci.

Odpoledne 15. září bylo věnováno vystoupením s různým zaměřením:

  1. Paní Vicky van Wijck představila holandský systém, již starší (1928, obnovený v roce 2000). Tento režim ochrany soukromých přírodních oblastí (od 5 hektarů) dovoluje určitý druh fideicommisu smluvního a časového na plochách, které jsou téměř úplně osvobozeny od daní. S velkou jemností jak právní, tak daňovou tento systém pokračuje pozoruhodným způsobem v ochraně přírody v nejhustěji osídlené zemi Evropy (kromě souostroví Malta).
  2. Paní Rie Sogaard Jensen se účastnila dánského projektu, který byl věnován širokému srovnání různých přístupů k ochraně kulturního dědictví v Evropě.
  3. Paní Ina Truxová (Česká republika) seznámila s oficiálním programem ochrany ve své zemi.
  4. Jeho Excelence pan Ikossipentarchos, velvyslanec Řecka v Praze, nám vysvětlil systém své země. Jestliže Řecko bylo prvním státem na světě, který vytvořil zákon na ochranu kulturního dědictví (1834), je pro ně charakteristická zvláštní situace. Jeho dlouhá historie vede k tomu, že některé oblasti se zaměřují na prehistorii, na antiku, jakož i na dobu byzantskou a post byzantskou, přičemž geografická expanze helénské civilizace způsobuje, že vlády různých států dnes pečují o kulturní dědictví na pobřeží Středozemního moře, v Pákistánu i ve Střední Asii. Ostatně jedním z prioritních záměrů řeckých představitelů je dosáhnout repatriace částí památek, či vykopávek, které byly kdysi víceméně ilegálně vyvezeny.
  5. Na závěr dva estonští účastníci představili na počítači výjimečnou různorodost hradů a zámků své země. Přesto, že je Estonsko vzdálené, vlivy německé, ruské a zejména klasické (dané vlivem italských architektů) vtiskly estonské krajině evropské rysy s úžasnou rozmanitostí.

Tento pracovní den byl zakončen večeří ve velkém zámeckém sále za laskavého předsednictví pana hraběte Hugo Mensdorff-Pouilly, který nás okouzlil různými polohami svého nezaměnitelného humoru. Při této příležitosti byla předána cena „Kamerlingh Onnes“, založená naším zesnulým prezidentem, paní Zdence Hiršlové za její vynikající restaurování zámku Skalice-Bohumilice. Letos byla tato cena ve výši 5.000 EUR financována domem Sotheby´s Germany a naším odcházejícím guvernérem hrabětem van Rechteren-Limpurg.


Zdenka a Vladimír Hiršlovi získali cenu UEHHA za rekonstrukci zámku Skalice-Bohumilice


Jako vždy za podobných okolností pokračovala pracovní část konference během následujících dvou dnů návštěvami v terénu. Česká republika je jedinou z komunistických zemí, kde ze 400 vyvlastněných velkých panství v létech 1945 a posléze 1948 bylo vráceno původním vlastníkům celkem čtyřicet hradů a zámků. Ačkoli byly pro tyto restituce stanoveny velmi přísné podmínky, které přinesly v určitých případech nemožnost rozdělení majetku mezi státem a soukromým vlastníkem, rody se mohly stát víceméně „self supporter“ a mohly zahájit mnohdy faraónské práce, aby opět umožnily plavbu korábům minulých století. Nevíme, zda jejich úsilí bude završeno definitivními výsledky, ale je jisté, že během posledních patnácti let k velké radosti turistů a milovníků umění znovu ožívá velká část historie Čech a Moravy.

Pod vedením baronky Jany Germenis-Hildprandtové, obdivuhodné prezidentky české Asociace majitelů hradů a zámků, nás 16. září odvezly dva autobusy nejdříve na zámek Rychnov nad Kněžnou k hraběnce a hraběti Kolowratovým. Zámek Rychnov, bývalý Reichenau, je majestátní budovou z 18. století, v níž je umístěna galerie více než čtyř set uměleckých děl. Většina obrazů byla v době komunismu dobře udržována, ale Kolowratové v této práci pokračovali mnohem usilovněji a rychleji. Nové přírůstky pořizované za obtížných podmínek jim dovolily ještě rozšířit sbírku. Celek si zachovává tvář muzea, ale každou skulinou starých dveří prosakuje život, který může přinést jen rodina sjednocená a nadšená. Hraběnka Kolowratová nám velmi mile nabídla aperitiv.


Hraběnka Andrea Kolowrat (v modrém) provázela hosty zámkem Rychnov nad Kněžnou


Oběd nás čekal na zámku Častolovice u hraběnky Diany Phipps-Sternberg. V oranžérii úžasně zařízené touto dámou, která vyniká vkusem a anglickým duchem, jsme byli v počtu šedesát dvě osoby usazeni u dlouhé monumentální tabule vyzdobené květinami a svícny. Potom nám paní domu ukázala jeden z nejokázalejších a nejbohatších klenotů mezi zámky, kde tisíce vybraných předmětů umístěných s fantazií se snoubí s obrazy starých mistrů, s postříbřenými křesly a portréty předků. Jako potomci Přemyslovců se Sternbergové mohli ucházet o českou korunu, protože následnictví císařské větve Lucemburků vyhaslo. Od 12. století je jejich erb s hvězdou spojen s nejslavnějšími dobami historie země.


Zámek Častolovice


Za soumraku, po procházce v zámeckém parku hraběte Kinského, navštívila skupina Litomyšl. Malé město, poněkud podobné Telči, rodiště Bedřicha Smetany, je zajímavé nepochybně nejpřekvapivějším renesančním zámkem ve střední Evropě. Gigantická obdélníková budova zdobená sgrafity imitujícími bosáže římského paláce, je zapsána mezi památky UNESCO od roku 1999. Má čtyři podlaží, přičemž poslední je korunováno „holuby“, kteří oznamují nástup baroka. Otevřené galerie připomínají svého stavitele Vratislava, barona z Pernštejna, českého kancléře a rytíře Řádu Zlatého rouna, který byl zamilován do své manželky ze Španělska. Marie de Mendoza pocházela z rodu Manrique de Lara, který patřil k nejstarší větvi druhé královské rodiny z Kastilie. Jejich dcera, Polyxena z Lobkowicz, darovala františkánům „Pražské Jezulátko“, sošku španělského původu, jejíž věhlas je obecně znám. Další z jejich dcer se stala manželkou Alfonse Aragonského, pátého vévody de Villahermosa. Palác byl postaven mezi léty 1568 a 1581 dvěma italskými architekty. Žádná z památek této země není tak ovlivněna císařstvím Filipa II. a triumfujícím katolictvím. Nicméně všechno zde je příznačné pro Čechy i magnáty, kteří do stavby investovali své nevyčerpatelné příjmy. V jednom z klenutých sálů přízemí nás čekala vynikající večeře.

Neděle 17. září byla dnem rozloučení. Po mši v gotickém kostele v Boskovicích navštívili účastníci krásné empirové prostory zámku rodiny Mensdorff-Pouilly pod vedením nejlepšího průvodce a při této příležitosti i našeho hostitele. Potom vystoupali na vrch za zámkem a dobyli pevnost Boskoviců. Úžasné ruiny ze 13. století, které dominují půvabnému okolí, se nacházejí nedaleko starého hradu pokrytého podrostem. Na nádvoří mezi hradbami nás čekal velký piknik, jehož se zúčastnila většina členů české Asociace majitelů hradů a zámků. To byla příležitost pro Ghislaina d´Ursela, aby rozdal ještě několik odměn odvážným majitelům. Kolem poledne nás musela většina účastníků opustit, aby se vrátili do Prahy, kde je čekaly jejich letecké spoje.


Setkání hostů se členy AMHZ ve zřícenině hradu Boskovice


Přesto někteří setrvali a odpoledne mohli navštívit krásný barokní zámek Lysice obklopený nádhernou zahradou, která je ukončena obdélníkovou kolonádou, jejíž koruna tvoří příjemnou promenádu. Tato dispozice připomíná peristyl vybudovaný Cameronem pro Kateřinu II. v Carském Selu.

Není jiné země v Evropě, kde by byla příroda lépe doplňována zámky na venkově, v nichž kdysi sídlili jako bohové na Olympu mocní a bohatí aristokraté. I když industrializace 19. století a období komunismu zanechaly své stopy v každé vesnici, rozloha lesů, dispozice polí a řek široce připomínají pozitivní působení člověka. Přestože byly zraňovány během čtyřiceti let kolektivismu, hrady a zámky Čech a Moravy odolaly z výše svých rozeklaných skal či ve stinné hloubi svých parků. Dnes se do některých z nich znovu navrací krev, z níž kdysi vzešly a začínají pulzovat novým životem. Po historických střetech se zdá, že bývalé království a bývalé markrabství mohou opravdu rozvíjet svůj osud svobodně.

Olivier de Trazegnies, Belgie