Napsali o nás ve Šťastném Jimovi

Blatná hostila šlechtice.


Setkání svolala na svůj zámek Blatná prezidentka ASOCIACE MAJITELŮ HRADŮ A ZÁMKŮ Jana Germenisová-Hilprandtová, která hosty přivítala s manželem Spiridonem Germenisem a synem Stephanem.


Na Blatnou jsme byli pozváni na jednu hodinu po poledni. Právě byl čas oběda. Každý z hostů si mohl vybrat dle libosti ze švédského stolu. Jako předkrm byla podávána teplá šunka od kosti, pak následoval hovězí guláš s knedlíkem, ryby – Germenisovi podnikají i v rybářství – vyloženou lahůdkou byl pečený losos a uzený úhoř. Zlatým hřebem hodů se ovšem stala srnčí svíčková s omáčkou, brusinkami a kroketami, kterou prý pekla paní domu po celou noc. Víno přivezl z Moravy Jan Podstatzký-Lichtenstein.

Po vydatném obědě se všichni sesedli kolem stolu, aby si popovídali o svých hradech a zámcích a hlavně o jejich rekonstrukci a údržbě. “Asociace slouží především malým zámkům, které nemají vlastní management,” vysvětlila tajemnice Kateřina Smetanová. “Jejím cílem je být při různých jednáních rovnocenným partnerem státu.” Stát vlastní kolem stovky hradů a zámků a pro jejich údržbu má k dispozici nesrovnatelně lepší prostředky než soukromí majitelé. Přitom je však daňově nezvýhodnil. Naopak. “Soukromí majitelé to cítí jako diskriminaci. Přesto jejich objekty vypadají mnohdy lépe než hýčkané státní hrady a zámky,” řekla tajemnice. Asociace se snaží spolupracovat s Národním památkovým ústavem (NPÚ) a hledat inspiraci u obdobných organizací v zahraničí. Ostatně řada jejích členů v cizině desítky let pobývala.

Na blatnou přijeli představitelé slavných šlechtických rodů – Belcredi, Mensdorff-Pouilly, Podstatzký-Lichtenstein, Bartoň-Dobenín a dalších, kteří spravují zámky v Brodku, Boskovicích, Velkém Meziříčí, Novém Městě nad Metují, Lnářích, Bečvárech či na Dobříši. Někteří se vrátili z emigrace, jiní dobu totality přežili v Čechách. Jejich osudy jsou neopakovatelné, zajímavé, někdy i velice dramatické a my vám je budeme na stránkách Šťastného Jima postupně přinášet.

Většina šlechticů má v sobě přirozenou pokoru a se svými životními příběhy se na veřejnost příliš nehrne. Není divu. Někteří z nich se za ta léta, co se začali znovu starat o rodový majetek, setkali nejen s příjemnými, ale i s negativními zkušenostmi. Publicita jim sice pomohla v návštěvnosti, na druhé straně přilákala zloděje. Po letech strávených v emigraci nebo doma v ponížení to muselo být nepříjemné prozření. Tím spíš, že šlo o rodinné památky nebo o předměty pracně zapůjčené odjinud. A získat mobiliář na zámky, které byly za minulého režimu rozkradeny a sloužily často nedůstojným účelům, nebylo snadné.

Na řadě zámků rekonstrukce teprve probíhají a asi budou i náročné, takže není divu, že se jejich majitelé chtějí pochlubit, až když se jejich sídla vyloupnou v celé kráse.

Majiteli historických objektů dnes už nejsou jen šlechtici, ale i nadšenci, kteří se rozhodli investovat své peníze na jejich záchranu. Ze třiačtyřiceti členů Asociace majitelů hradů a zámků je dnes pouhých devatenáct příslušníků šlechtických rodů. Zbytek jsou novodobí zámečtí páni.

Po oficiálním programu si paní baronky, hraběnky, jejich drahé polovičky i kolegové s “nešlechtickým” původem dali kafíčko, dortík a ovoce a odebrali se po kamenných schodech do Reitova paláce, kde by výstava obrazů.


REITŮV PALÁC – účastníci setkáni si zde mohli prohlédnout výstavu obrazů a rozhlédnout se po krásném parku.


Šlechtické rody.


Na Blatné to není náhoda. Výtvarné umění tam má bohatou tradici. V Ethiopském salonku visí portrét Haileho Selasie, který malovala babička Jany Germenisové-Hildprandtové. Také její strýc Karel byl malířem a další strýc Jindřich akademickým sochařem, který emigroval v 60. letech do Německa. Na zámku jsou umístěny jeho sochy a plastiky a nad hlavním vchodem visí další Jindřichovo dílo – rodový erb.

Škoda že se setkání nemohla zúčastnit třiadevadesátiletá Kornélie Hildprandtová, které to nedovolil její zdravotní stav.

Paní Kornélie, která na zámku Blatná dlouho pobývala, je vnučkou politika a vydavatele Národních listů Julia Grégra a dcerou Ferdinanda Veverky, předválečného československého velvyslance ve Washingtonu. Díky jeho kontaktům s císařem Hailem Selasiem I. pak mohla jejich rodina strávit řadu let v emigraci v Etiopii.

A když byla všechna témata probrána, majitelé panství se vydali do parku, aby si odpočinuli ve stínu staletých stromů, pohladili si krotké daňky, kterým právě rašilo na hlavě nové paroží, vyfotografovali se navzájem (i s pávy). Poté se odebrali na další dva zámky, které byly ještě na programu – do Lnářů, kam je pozval jejich majitel, a na státní zámek Březnice.

Václav Vašák