Panské sídlo Zhoř u Krakovce

Víska Zhoř na okraji někdejšího přemyslovského loveckého hvozdu vstoupila do dějin roku 1383, kdy ji podle desek dvorských půhonných vlastnil Otík ze Zhoře. Později se dostala neznámým způsobem pod hrad Krakovec, součástí jeho panství zůstala až do 16. století. Nejpozději roku 1588 ve Zhoři stál poplužní dvůr, který se stal roku 1614 rezidencí drobného panství společně se Skupou a Rousínovem oddělila a vytvořila samostatný deskový statek v majetku rodu Vchynských (Kinských).

Byl to podnět k výstavbě panského sídla – pozdně renesanční tvrze, které však přešlo konfiskacemi po roce 1620 na císařského důstojníka Franze de Couriers. Tehdy zhořské zboží tvořila tvrz, poplužní dvůr a vlastní vesnice. V majetku Couriersových dědiců zůstala Zhoř až do sklonku třetí čtvrtiny 17. století, kdy ji koupil František Hildprandt z Ottenhausenu, jehož potomci k němu připojili okolní statky (mj. Krakovec a Modřejovice) a zhořskou tvrz přestavěli na zámek, totiž čtvercovou dvoupatrovou budovu s mansardovou střechou.

V roce 1754 Hildprandtové přenesli správu celého majetkového komplexu do nedalekých Slabců, čímž Zhoř ztratila svou centrální funkci. Po roce 1850 zámek sloužil jako zázemí pro úřednictvo, v roce 1876 byla jeho část stržena a zbylé torzo přestavěno na cukrovar (později na lihovar a sýpku). Po druhé světové válce nemovitosti zkonfiskoval stát (JZD). Znamenalo to další devastaci objektu. S jeho obnovou se začalo až na počátku nového tisíciletí díky novým majitelům, potomkům Václava Pilce.