Zámek Březina

V severozápadním cípu okresu Pelhřimov leží obec Hořepník, jehož místní částí je drobná osada Březina. Nachází se v ní novorenesanční zámek čp. 1 s přilehlým areálem, který je od roku 2011 chráněnou nemovitou kulturní památkou. Nejstarší dějiny lokality jsou spjaty s hradem Konipasy, který stával přímo v místech dnešního zámku a poprvé je připomínán koncem 13. století. Majetkově souvisel s Hořepníkem. Vystřídal řadu majitelů (pány z Hradce, rody z Mezimostí, z Chotěmic či z Landštejna), až se stal součástí panství Loutkova a posléze Lipnice nad Sázavou. Zásadní obrat nastal po roce 1572, kdy Stanislav Houska ze Zahrádky obnovil poplužní dvůr, pivovar, ovčín a vystavěl opodál zpustlého hradu novou renesanční tvrz. V následujících desetiletích se majitelé rychle střídali (mj. Kryštof ml. Vratislav z Mitrovic či Jiří Miličovský z Braumberka). V roce 1743 získal panství generální strážmistr Bedřich Jeník Zásadský z Gamsenberka, který po polovině 18. století (dle chronogramu 1765) renesanční tvrz přestavěl na barokní zámek s válcovou kaplí sv. Čtrnácti pomocníků.

V 19. století panství vlastnili nejprve Jeníkové z Gamsenberka, poté Josef Čapek a od roku 1839 rytířský podnikatelský rod Eisensteinů. Právě z iniciativy barona Karla Eisensteina proběhla v roce 1893 zásadní novorenesanční přestavba zámku do dnešní podoby s dvojkřídlou dispozicí, věžemi ve výchpdním průčelí a bohatě členěným západním průčelím.

Od Eisensteinů zámek roku 1808 koupil Antonín Homolka a jeho syn Jiří Josef jej dále zveleboval. Po roce 1948 byla rodina nucena emigrovat, majetek byl zkonfiskován a zámek sloužil státnímu statku a později JZD. Následně byl rozdělen na byty a následkem toho rychle chátral. Teprve v roce 1991 jej v restituci získal Jiří Homolka, který zahájil jeho postupnou celkovou rekonstrukci.