Hartigovský palác Praha

V malostranské Thunovské ulici stojí třípodlažní dům čp. 183/18 dle svých majitelů zvaný palác Šelmberský, Salmovský či Hartigovský. Ve druhé polovině 14. století se na jeho místě zřejmě nacházelo sídlo Beneše z Kravař, od něhož objekt koupil litomyšlský biskup jako rezidenci pro sebe a své nástupce. Dům lehl popelem v době husitské revoluce a až po dobrém půlstoletí král svěřil městiště biskupského domu i domu sousedního nejvyššímu kancléři Janu ze Šelmberka, který z nich vytvořil nedílný celek. Na přelomu 17. a 18. století byl komplex sjednocen s nově zbudovaným Smyslovským domem a možná právě tehdy získal jednotné raně barokní průčelí. Po mnoha šlechtických rodech (během historie např. Trčkové, Berkové z Dubé, Hartigové či Malovcové z Malovic) se roku 1881 zapsalo právo vlastnické manželům Hlavatým (1891 pak Marii Maternové) a dům byl adaptován na rodinné bydlení – žily zde i rodiny Tomáše Garrigue Masaryka nebo Terézy Novákové. Po roce 1907 začala přestavba pro klášterní účely a koncem roku 1921 další přestavba pro velvyslanectví. Dům získal dnešní podobu a sloužil celé předválečné období jako sídlo německé ambasády. Po druhé světové válce v něm sídlil Červený kříž, dnes je dům součástí Investiční skupiny TTP Invest, která provedla komplexní rekonstrukci.