Zámek Líšno

V podblanické krajině u Benešova leží vesnice Líšno, dnes součást nedalekého města Bystřice. Počátky Líšna spadají do 13. století a pojí se s rodem pánů z Dubé, kteří v kraji založili hrad Kavčí hora. Jeho zázemí ale po polovině 14. století přestalo mocnému rodu vyhovovat a zásluhou Beneše z Dubé tak mezi lety 1375–1379 vznikl v Líšně dvoupalácový hrad s věží obehnaný vodním příkopem. Pánům z Dubé hrad patřil i v následujících desetiletích, až v první polovině 15. století Líšno přešlo do držby Jana ze Smilkova řečeného Sádlo a později se dostalo do majetku Petra Holického ze Šternberka. Petr žijící přímo na Líšně provedl pro zvýšení obranyschopnosti hradu jeho pozdně gotickou přestavbu. Petrův vnuk Otakar pak zřejmě inicioval renesanční přestavbu areálu (atikové štíty severního průčelí, valené klenby s hřebínky v interiéru). Otakarova dcera a dědička Dorota držela Líšno i v náročných 20. letech 17. století, kdy jí starosti jí přidělávalo plnění válečných dodávek a kontribucí. Její dědičkou byla dcera Anna Albertina, provdaná za Valdštejnova důstojníka Kristiána Ilowa. Anna Albertina je společně s dcerou Dorotou Viktorií Ilowovou a jejím manželem Josefem Priamim z Rovoratu uvedena jako majitelka Líšna i v berní rule (1653). Válkou vyčerpané a zadlužené panství však nešlo udržet vcelku, což vedlo roku 1667 i k rozdělení Líšna – Anna Albertina převzala statek se zámkem, část městečka Bystřice a několik vesnic, zbytek získal Priami. V držbě Líšna poté následoval Annin syn Petr Vilém Říčanský z Říčan a po něm Karel Šebestián Říčanský z Říčan. Protože se většinu času zdržoval na svém novém statku Čestice u Volyně, rozhodl se Karel roku 1712 prodat statek své švagrové Marii Renatě von Satzenhofen. Dluhy váznoucí na panství se jí nedařilo splácet a nakonec roku 1740 líšeňské zboží prodala Lucii Kokořovcové z Kokořova. Tehdy na panství fungoval pivovar, pět hostinců, ovčín, kovárna, vinopalna a draslárna, masné krámy, pekárny, několik mlýnů a rybníků, chmelnice. Nicméně zadlužení dovedlo Kokořovcovou až k veřejné dražbě celého majetku, který získal klášter servitů v Praze, ne však právě ve šťastnou dobu – Josefem II. byl klášter zrušen a Líšno svěřeno státnímu náboženskému fondu. Odtud ho koupil Arnošt Pachta z Rájova, dalším majitelem se stal baron Jakub z Wimmeru a dále roku 1802 Jakub Ludvík z Pourtales. Líšno drželi následně jeho potomci a poslední z nich, Vilém, v roce 1872 prodal statek průmyslovému podnikateli Čeňku (Vincenci) Daňkovi, který mohl do zanedbaného Líšna investovat. V letech 1872–1886 provedl Čeněk Daněk velkorysou romantizující přestavbu včetně přistavění kaple. Při zámku založil na místě zasypaného příkopu také honosný park s pergolou, bazénem, pavilónem a čtveřicí soch znázorňujících roční období. Po Čeňkovi (1878 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Esse) spravoval Líšno dočasně syn Oskar, teprve po dosažení zletilosti statek připadl stejnojmennému Čenkovu synovi. V roce 1947 byla na zámek uvalena národní správa kvůli Oskarově kolaboraci s nacisty. Tehdy tu již fungovala škola Československého červeného kříže, který zámek udržoval až do konce tisíciletí. V roce 2015 koupil zámek s parkem současný majitel společnost TTP invest, a.s., která zámek včetně přilehlého zámeckého parku obnovuje a restauruje do původního stavu do tzv. „daňkovské podoby“.