Zámek Lobeč

Barokní zámek Lobeč najdeme ve stejnojmenné obci cca 25 km severozápadně od Mladé Boleslavi. Zámecký areál s hospodářským dvorem a parkem je od roku 1966 nemovitou kulturní památkou. Prvním doloženým majitelem statku je Přísnobor z Lobče, který spolu se svým bratrem daroval v roce 1323 zboží v Lobči svému příteli Jindřichovi z Mutěnic.

První bezpečná zpráva o tvrzi v Lobči pochází až z roku 1513, kdy prodal Záviš Harasova dvůr a pustou tvrz Johance z Vísky, manželce Jana Lobečského z Lobče. Potomci Johanky a Jana Lobečského z Lobče drželi Lobeč po celé 16. století a po smrti Jindřicha Lobečského z Lobče v roce 1601 koupila panství Barbora Vartemberková, rozená Lobkovicová. Za pobělohorských konfiskací se Lobeč dostala v roce 1623 do majetku Albrechta z Valdštejna.

Jako odměnu za účast na Valdštejnově vraždě byl v roce 1638 postoupen statek Mšeno s Lobčí podplukovníkovi Robertu Geraldinovi. Nový majitel vystavěl někdy v polovině 17. století v Lobči zámek, který byl jeho sídlem až do sklonku 17. století, kdy sňatkem Geraldinovy dcery Marie Kláry přešla Lobeč do majetku Věžníků z Věžník. V roce 1724 Jan Ignác Věžník přestavěl lobečský zámek v barokním slohu do podoby, v jaké se v podstatě zachoval dodnes. V roce 1828 koupila Lobeč pražská rodina Vaňků, z níž Václav Vaňka (1798–1872) byl pražským primátorem. Za nich také došlo v roce 1833 k úpravám zámku. V roce 1913 dala jeho tehdejší majitelka Helena Kreutzerová upravit vnitřní prostory zámku. Od ní koupil statek se zámkem v roce 1928 generální ředitel Škodových závodů v Plzni Josef Šimonek (1862–1934). Jeho potomkům patřil zámek do roku 1948, kdy jim byl znárodněn.

Po roce 1948 sloužil zámek nejprve potřebám státního statku, později jako rehabilitační léčebna psychiatrické kliniky pražské fakultní nemocnice na Karlově náměstí. Rodině Šimonků byl areál vrácen v restituci v roce 1991 a zámek, který prošel náročnou rekonstrukcí, dnes slouží jako penzion. Západně od zámku je situován upravený park.