Zámek Lomnice

Zámek Lomnice, původně gotický hrad, stojí uprostřed parku východně od hlavního náměstí stejnojmenného městyse. Zámecký areál tvoří mimořádně hodnotný celek panského sídla, které obsahuje raně gotický hrad, pozdně gotickou kapli, renesanční arkády a barokní a novogotické prvky. Od roku 1964 chráněn jako kulturní památka České republiky.

Předchůdcem lomnického zámku byl raně gotický hrad, jehož nejstarším známým držitelem byl Oldřich z Lomnice, připomínaný v roce 1265. Po vymření rodu pánů z Lomnice panství v roce 1566 přešlo na Jana staršího ze Žerotína. V roce 1589 Karel starší ze Žerotína prodal lomnické panství Oldřichu z Kounic, po kterém Lomnici zdědil Fridrich z Kounic, čelný představitel moravských stavů a aktivní účastník stavovského odboje v letech 1618–1620. Po porážce povstání v roce 1620 byl Fridrich z Kounic uvězněn a panství mu bylo zkonfiskováno. Po krátkém období, kdy panství vlastnili Breunerové a Mansfeldové, zakoupil v roce 1662 lomnické panství moravský zemský hejtman hrabě Gabriel Serényi a v roce 1664 jej zdědil hrabě František Gabriel Serényi, za něhož došlo k rozsáhlé přestavbě renesančního zámku a zámecké interiéry byly adaptovány podle plánů brněnského stavebního mistra Jana Křtitele Erny.

Největšího rozkvětu dosáhl zámek po roce 1700, kdy byl majitelem lomnického panství Antonín Amatus Serényi. V tomto období byl zámek velkoryse přestavěn a rozšířen. Vstup do zámku byl ozdoben renesančním portálem, který sem byl přenesen z brněnského paláce Serényiů. Další stavební úpravy zámku proběhly v druhé polovině 18. století, kdy Lomnici vlastnil hrabě Vincenc Serényi (1751–1810), osvícenský aristokrat a zakladatel luhačovických lázní. Kromě přestavby zámku, získal svoji podobu dnes již neexistující panský dvůr, pivovar a škola. Alois Serényi (1812–1893) spolu se svou ženou hraběnkou Ernestinou Žerotínovou významně modernizoval zámek Lomnice a založil dnešní hřbitov. Park byl přeměněn na anglickou zahradu s neogotickým altánkem, který byl vybudován na základech středověké věže.

Po druhé světové válce byly učiněny kroky k zabavení majetku na základě Benešových dekretů. Během období komunistického režimu byl interiér zámku rozkraden a kvůli nedostatečnému zájmu o tuto památku celá budova značně zchátrala. Od 70. let 20. století byl zámek sídlem Středního odborného učiliště a Střední odborné školy SČMSD, která ukončila činnost v roce 2018.

Po dlouhém restitučním sporu byl zámek vrácen oprávněným dědicům původních vlastníků, rodině Thienen-Adlerflycht. Současným majitelem lomnického zámku je Franz baron Thienen-Adlerflycht.