Zámek Stružná

Novorenesanční zámek v obci Stružné v Karlovarském kraji je významnou nemovitou kulturní památkou regionu. Lokalita – stejně jako přilehlé sídlo – se původně až do roku 1949 nazývala Kysíbl (Gieshübel).

První zmínka o vsi je již z předhusitské doby, o zdejším sídle potom z roku 1446, kdy zde sídlil Mikuláš z Kracína, zapojený patrně do manské soustavy hradu Andělská Hora (podřízení Andělské Hoře definitivně potvrzuje až urbář z roku 1536). V roce 1570 koupil panství Kašpar Colonna z Felsu a jeho syn Linhart nechal postavit pozdně renesanční zámek na obdélném půdorysu. Po konfiskaci v roce 1622 získal majetek Heřman Černín z Chudenic. Za jeho syna Humprechta Jana Černína byl zámek Stružná od druhé poloviny 60. let 17. století barokně přestavován za účasti italských stavitelů (Ceresola, Caratti, Alliprandi). Připojením dvou bočních křídel vznikl třípodlažní objekt. Nákladné stavby však Černíny finančně vyčerpaly a panství postihl úpadek.

Následně se vystřídalo několik majitelů (Hartigové, Stiebar z Butterhaimu, Jan Antonín Hladík). Navíc roku 1811 zámek vyhořel, takže se empírově upravil (ovšem již bez druhého patra). V roce 1829 jej koupil rytíř Vilém Neuberk. Roku 1868 získal Stružnou Heřman Černín-Morzin, který v letech 1876–1884 provedl velkorysou novorenesanční přestavbu, která zámku vtiskla současnou podobu. Získal podobu reprezentativní rezidence se dvěma věžemi, kaplí sv. Kříže a dvanáctihektarovým anglickým parkem.

Rod Černín-Morzinů vlastnil majetek do roku 1930, poté ho do konce druhé světové války držel Leopold ze Šternberka. Po druhé světové válce zámek přešel do vlastnictví SSSR (1948) a následně československého státu (1956), který v něm zřídil kasárna. Pobytem armády objekt výrazně utrpěl. Počátkem 90. let přešel do soukromých rukou a od roku 2023 ho vlastní manželé Pěnkavovi, kteří pracují na jeho postupné obnově. Zámek ani park nejsou zatím veřejně přístupné.