Zámek Vilémov

Městys Vilémov se nachází v podhůří Železných hor na říčce Hostačovce, nedaleko spádového Golčova Jeníkova. Tvoří ho dvě sídelní jednotky – vlastní Vilémov a Klášter. V první čtvrtině 12. století došlo v místě k založení benediktinského kláštera, který byl v roce 1421 zničen husity.

Na troskách kláštera zřídil Beneš Beneda z Nečtin po roce 1577 patrovou renesanční tvrz. Na konci 17. století ji přestavěl v barokním slohu a jeho nástupce v letech 1756–1765 rozšířil podle architektonického návrhu Jana Josefa Wircha o mohutný dvoupatrový středový rizalit (příčným křídlem), vybíhající do šestiúhelného čestného dvora. Zámek se na přelomu 18. a 19. století stal útočištěm varhaníka a hudebního skladatele Matěje Sojky (1740–1817), v letech 1809–1810 tu byl vojenský lazaret.

Po smrti posledního mužského příslušníka rodu Carretto-Millesimo Vilémov roku 1852 zdědil Josef Eckmühl Reiský z Dubnic. Jeho potomci se v průběhu 20. století potýkali se všemi dějinnými turbulencemi: v roce 1942 zkonfiskovali zámek s příslušenstvím nacisté, po skončení druhé světové války tu po nějaký čas sídlili vojáci sovětského maršála Malinovského. Až po jeho odchodu mohl zámek opět převzít vnuk Václava, Alfréd Reiský, avšak jen na krátký čas. V květnu 1948 českoslovensý stát rodině Reiských majetek odebral a tato emigrovala do USA. Zámek se stal sídlem újezdní střední školy, poté v pozvolna pustnoucím areálu sídlil druhý stupeň základní školy.

V rámci restitučního řízení získal zdevastovaný záměk nazpět do majetku politolog prof. Vladimír Reiský, který zámek obnovil a zřídil v něm Knihovnu evropské integrace a jazykové centrum, jež sídlily v prostorách zámku po několik let. Zámek zůstává významným kulturním centrem kraje Vysočina.